REPORT Z MOREGORE DISCOTHEQUE 5 12.2.2010 (od Tubera.cz  pod timhle)

MoreGore Discotheque 5 (report by septic) ZDROJ - http://www.metallum.cz/viewtopic.php?f=53&t=5191&p=102892#p102892

V sobotu 12. února jsme se pár hodin po obědě sešli v Otrokovicích na Mašince se záměrem vyjet do Olomouce na nadupanou grindovou akci. Dali jsme pár piv na spravení po pátku a sedli na vlak s lahví rumu pro zpříjemnění chladného dne. Do Olomouce jsme dojeli 2 hodiny před koncertem, tak jsme se přesvědčili o pozici klubu a skočili ještě do nedaleké pizzerie.

S-Klub vypadal velice solidně - dlouhá místnost s podélným barem, sál o velikosti malé tělocvičny. Trochu jsem nepochopil, proč se šatna otevírala až o čtvrt na osm, což byl také částěčně důvod, proč jsme neviděli převážnou část vystoupení Top Secret. Když jsem se ale konečně dostal na parket, zjistil jsem, že mi před koncertem utekla informace o Nasumovém opuštění kapely. Jak ale TS sami říkají, ta chuť hrám tam je, takže vystoupení bylo stejně solidní jako vždy. Z vystoupení jsem stihnul jen poslední dva songy, mám dojem, že zazněl song Rok z alba (Po)hlavní orgán.

Mivedantal, kteří nastoupili na pódium jako druzí, mi naprosto nasrali na hlavu. Neznal jsem je, ani jsem si je nestihnul naposlouchat doma a zahráli velice dobře! Hex (23.let) zvládal zpěv naprosto bravurně, hudba skvělá a našláplá. Musím říct, že chvílemi mi připomínala jejich hudba skladby Pigsty.Nyní natáčí promo, tak držme palce. Kapela má své, zatím, jediné album volně ke stažení zde:
http://www.uloz.to/4372546/mivedantal-in-claws-of-ignorance-2009-zip
Mně se líbili velice, takovýto grind miluju a při další příležitosti jistě dojdu podpořit.

Místo jedné ze dvou zrušených kapel byla sehnána náhrada Have the Munchies, což je druhé (ze tří) kytarové zázemí Mary z Disfigured Corpse majíce zde také účast. Přiznám se, že osobně jsem doufal v Purulenty. Kluci z Purulentů však chrochtají spolu, pouze když seženou náhradu na basu. Marunič na svém bandzonu uvádí, že je stále členem, však nekoncertují. Historie Have the Munchies je také zlehka nesrozumitelně (pozn.: Have the Munchies je název posledního alba Purulent Spermcanal). Pořadatelka akce mi osvětlila, že existují nějaké 4-5 let, takže se nejedná o pohřební záležitost spermakanálu. Hudba samotných Have the Munchies mě nijak zvlášť neoslovila (neříkám, že hráli špatně, jen prostě nemám rád hardcore), tak jsem trávil většinu času v jediném distru, co si přivezl Lecter.

Druhá náhrada za odpadlé kapely byli Přerovjáci Demented Retarded. Zde není co dodávat. Borci prostě umí a na poli goregrindu jsou jako doma. Měl jsem už několik pivek v sobě, navíc píšu report až teď a nepamatuju si jaké skladby zazněly. Demented Retarded můžu ovšem pouze vychvalovat a doporučit všem! Borcům to šlape skvěle a na březnovém koncertě v Přerově jistě nebudu chybět (spoluúčast ruský kanál Septicopyemia, po delší odmlce opět Profesor Lefebvre, slovenský kultovní crust Čad a kapely But a Bloody Diarrhoea).

Ostravští Disfigured Corpse přijeli zahrát svůj solidní death grind. Po vydání alba minulý rok rozhodně neleniví (23. ledna bylo hotovo), album presentovali na Obscene Extremu a koncertujou jak můžou. Při poslechu alba i vystoupení lze cítit jejich letité zkušenosti.

Eardelete, které jsem si dojel poslechnout především jsem prospal v kaluži piva pod zvukařem, jelikož mě neskutečně zmohla námaha. Stejně tak Nuclear Vomit a BBYB. Eardelete jsou luxusní, mrzelo mě, že jsem se vykašlal na koncert v říjnu, když hráli v Přerově a neviděl jsem je ani zde! Nepochybuju, že museli všechny roztancovat, protože jejich grind je velice chytlavý. Jako jedinou náhradu za svoji demenci si teď sjíždím jejich album 2010. Nevadí, není všem dnům konec a na vás si ještě někdy zajedu. Nuclear Vomit jsem měl naposlouchané už roky zpět a grcají velice solidně. Polsko má ty grindy prostě slušné. Když jsem se vzbudil na konci BBYB, slyšel jsem zleva, že stáli za hovno, z prava, že to byl jejich nejlepší koncert. Lidi, se kterýma jsem jel říkali, že náser (až na to kdy se kamarádka málem přerazila, když uklouzla po skleničce od nealka). Nevím, jestli hráli nový song. Martin, se kterým jsem jel byl řádně pod vlivem alkoholu a jiných omamných látek, tekže jsem z něj nevymámil vůbec nic, tak nevím.

Když už jsem to teda posral spánkem, tak jsem se vzbudil ještě na poslední kapelu - Choked by Own Vomits, které naprosto žeru. Poslední dva koncerty na kterých jsem byl zahráli úžasným způsobem. V Olomouci zazněli mimojiné také covery Regurgitate a Agathocles, v Praze zaznělo Gut a Dead Infection (nebo taky Agathocles, teď nevím jistě). Na závěr totální nátřesk, že jsem i na chvilku rozhýbal špeky, co plíce dovolily. Tuhle bandičku vážně žeru a těším se na nový projekt, co údajně Květák začíná.

K odchodu jsme byli vyzváni krátce po zkončení CHOVu, tak jsme šli počkat na vlak na půl cesty k nádraží do nějakého non-stopu. Spánek nás všechny přemáhal, ale nakonec jsme u přiteplených, tupých témat se společností piva přečkali do 6ti do rána a výjmečně jsme se nevzbudili v Luhačovicích. Celou akci hodnotím jako výbornou - z důvodu kvality kapel, také, že se pořadatelka nenechala vyvézt z míry náhlým odpisem dvou kapel (řádí chřipka... když se nachladí zpěvák, tak se nedá prostě nic dělat) a v krátkém intervalu sehnala náhradu. Výborná byla taktéž délka programu, jsou akce, ve kterých lid vyhazují v jednu (pozdrav na Mír). Zvuk byl v pohodě, sednout kam bylo, údajně došlo pivo, ale po pálence s příchutí malin jsem si už nic nedával (Lectere, příště vem radši rum ).

REPORT od Haboše a Mugiho - 

More Gore Discotheque n#5 / 12.2.2011 / Olomouc - S-klub

zdroj - http://www.tubera.cz/articles.php?article_id=91

Ediční poznámka hnedle na začátek: Vzhledem k tomu, co za individua nahlásila svou účast na téhle akci a v jakém množství, mi bylo už předem jasné, že se tentokrát o mou pozornost budou muset kapely pořádně poprat a vynasnažit, jinak že celý koncík prožvaním u rumu v předsálí – což se teda nakonec naštěstí nestalo, byť čtenář šťoura by mohl namítnout, že ne ke všem kapelám jsem mohl napsat něco poutavého a objevného. Ano, přiznávám, ale už jsou dávno pryč ty doby, kdy jsem hltal každou kapelu na úkor pokecání s kámošema a nějakého toho jednoho (dvou, tří, čtyř i více) panáka - ten kdo chce všechny technické podrobnosti akce, se holt bude muset obrátit na jiný plátek, kde se mu dostane fundovanějšího popisu všech detailů.

Já měl na výběr, buď pojedu tento víkend do Olomóce a nebo příští do Ostravy, volba padla na Olomóc a další díl MoreGore, protože po zkušenosti s minulým dílem a sestavou kapel mi připadalo jako jasná volba a hlavně dvakrát se táhnout přes 300 km z Budweisu sem nechtěl. A tak padla domluva s Halbim, že budu moct přistoupit v Humpolci do jejich busu.

Tenhle díl More Gore dýzy byl celý vystavěn na tom, že se bude jednat o jednu ze zastávek turné Leng Tche a Killchain, kteří tou dobou měli kočovat Evropou. K těmhle dvěma kapelám se přidala (jako obvykle) skvělá sestava, která byla pro mě osobně daleko lákavější, než obě bandy, kvůli kterým vlastně pětka MGD následovala tak brzy po čtvrtém pokračování. A tak mi info, které začalo netem kolovat zhruba týden před akcí – a to, že Leča turné zrušili, kvůli jakýmsi výdrbům ze strany italského organizátora, vůbec nevadilo, beztak už jsou pro mě LT jen jednou z dalších kapel, která po výborném startu upadla do totálních sraček (Tady by možná nebyla od věci úvaha, jestli by kapela, v níž už není ani jeden zakládající člen a která otočila kormidlo své tvorby o devadesát i více stupňů, neměla uvažovat o změně jména?) a zbylo toho furt dost - přece Eardelete, BBYB, Chov a všichni ostatní – kurva to jsou kapely, co nikdy neomrzí, takže bez remcání 12. února nástup do S-ka!


V Humpolci sem přistoupil do auta, kde už to jelo ve velkým, Filip (Chov) slavil narozeniny a podle toho to taky vypadalo. Takže zaparkovat moje auto u benziny, nasednout do Ganayem řízený dodávky a můžeme vyrazit směr Olomóv. Cesta probíhala zdárně, až na stav naší nejstarší dálnice, to je fakt mazec. Do S-ka už dojel Chov v rozpoložení, že sem i místy nevěřil že dnes vystoupí, nanosit Halbiho distro do clubu, večeře a může to začít…
Škoda, že nedojedou Belgičtí LENG TCH´E, viděl sem je před 2 rokama v Polsku na Gore Galore s novým černým zpěvákem ( Serge Kasongo ) a nebylo to až tak špatný, jenže Italský promoter se asi chtěl nejdřív napakovat sám a tak to dopadlo jak to dopadlo. Ale i tak sestava nabízela kapely víc než náramný.

První, koho jsem na Žižkově náměstí při vystupování z tramvaje první uviděl, byli Květák a Džízr, na pohled i větu poměrně fest zdecimovaní chlastem (považuju za nutné informovat o tom, že bylo zhruba půl páté odpoledne), takže mi bylo jasné, že vystoupení Choked By Own Vomits bude zajisté vzrušujícím a nezapomenutelným zážitkem a taškařicí a tak jsem se na něj začal těšit ještě mnohem víc, než jsem se na něj těšil před tím. A když jsem v klubu krom Ganaye u distra – Halbi, který měl ve skutečnosti distro na starosti se „někam“ ztratil a to „někam“ bylo samozřejmě do hospody, našel taky Filipa (další člen Chov), jak neschopný kroku nebo slova spí na sedačce v poloze více než strnulé a bylo mi jasné, že set Chovu (nejspíš prasat, jak je tak znám) bude opravdu stát za to a má škodolibá dušička cítila průser non ultra, aneb zase jeden alko akt, co bude stát za to… Stál, ale úplně jinak než jsem myslel! Ovšem nebudu předbíhat událostem, Chováci hráli až jako poslední a tak začnu pěkně od začátku.

Po menším gáblíku (Žebra na grillu byla víc než dobrá volba, až na ty nácky ale s tím se nic nenadělá, protože magor zůstane magorem!!!), a pár rumech z Fruka v JH, asi milionu podání rukou a asi miliardě pozdravů se všemi známými, kterých teda bylo tentokrát opravdu moc se kolotoč eMGéDé 5 konečně rozjel a jestli se z něj někomu zatočila hlava, nebo zdvihnul žaludek, tak se není čemu divit, protože to byla jízda pěkně divoká.

Celé tohle gorevarieté nastartovala novojičínská grupa Top Sekret, která stačila za tu dobu, co jsem je viděl naposledy, vyměnit tři vokalisty včetně Nasuma, basáka a vydat jedno kédéčko. Kapela drtí gore-grindec, který sice nijak nevybočuje z průměru, ale který dokáže (zvlášť takhle na začátek) nakopnout, nabudit a který nenudí – snad jen s vokály by si kluci mohli pohrát, aby byly výraznější a pestřejší, popřípadně bych je sem tam prohnal harmoňákem, aby dostali větší sílu. Kozel s kytarou i nový basák Brnďa v plynových maskách, takže i nějaká ta podiová prezentace a půlhodinka gore popěvků o hlavních i pohlavních orgánech. Pro začátek ideální věc, aby se člověk nenudil a šel mrknout k pódiu, a aby mu zase ale nebylo líto jít si k výčepu pro pivo. Předem musím předeslat, že sem tento večer toho moc neviděl, jen slyšel, protože sem aniž bych chtěl, byl posazen k distru nebo spíš sem tam zůstal sám a bylo to. Top Secret sem měl tu čest slyšet a na dva fláky i vidět poprvé, tuctově zahraný gore který nikoho neurazí ale zase ti ani nevyrazí dech.

Jako druzí naběhli pohrát si s našimi oušky domácí death/grind zvěřiči Mivedantal. Kdo nezná, ať zabrouzdá po Bandzonu nebo po Mým Špajzu (kde je toho k najití asi víc než ve špajzu Malýho Janka, kde je dle referencí jednoho pána pedagoga jen mouka, rejže a jinak nachcáno…) Kluci předvedli jako tradičně super dávku mixu brutálního deathu s grindem a hlavně kuuurva po dlouhé, ale fakt dlouhé době zase zahráli v pěti, včetně nového basáka Kyslíka a právě ta basa, která mi při předchozích setech kapku scházela, tomu dodala ten správnej šmak a říz. Hex se s hlasivkami nepáral a dával jim fest co proto, Worm s Kočárem (ten měl zase TO tričko, co mu tak závidí Kopretina ze Spejzmů)drhli struny jak pradlena špínu fest zažranou, co na ni nepomáhá ani nový Tix a Vilhar otloukal škopky, až to málem chudery blány nevydržely. No a nakonec koncertní klasika Fu(n)cky Monkey, která strhla když né všechny, tak valnou většinu přítomných a byla tak skvělou tečkou za tradičně dobrým setem těchhle vyvrhelů. To druhá kapela Mivedantal byla o něčem jiným death/grind jek se patří, ale zase jen poslech protože Ganaye ani Halbiho sem nenašel - tak jen co sem odposlechnul, byl fakt mazec.

Jako třetí 2/4 Purulentů - Have The Munchies. Znám – nelíbí, tudíž jsem se nebyl mrknout ani na vteřinu do sálu a radši se věnoval rumu, eskymákům, distrátorům, CHOVatelům (teda těm co nespali), Hanesům, manažerům Peťánkům, zelené, Zajíčkovi, Dudumu a já nevím komu a čemu ještě, takže jsem si pěkně zatopil pod kotlem a při setu dalších kapel měl co potit. Neznám – nelíbí, už ten zpěv mě trochu odradil a i muzika jakou tu hraje asi 1500 kapel a tak sem se i já začal věnovat RUMu a T, H a C i když sem věděl, že asi v 5 ráno budu řídit.


Tou další kapelou byli Demented Retarded. Ufff – teda viděl jsem už od nich hodně setů, ale takovej tlak, jako předvedli tentokrát, jsem od nich snad ještě neviděl. Dudu Virgler jim to nazvučil (a myslím, že na jedničku) a pak zase hloupnul na podiu v plínách pro důchodce s netěsným močovým měchýřem a plynové masce a dodával taky setu Dementů vskutku dementní příchuť. Kluci profrčeli celou novou fošnu, která vyjde co nevidět, přidali jeden starší flák a napasovali do všech ten svůj spritz korps gore grind/death jako jedna jahoda. Klvák v kukle se slunečníma brýlema, které mu musela půjčit nějaká holčička v křoví před školou, kde dřív vyučoval tělocvik, lítal po podiu a všude se pletl Dušanovi pod nohy (nebo Dušan Klvovi?) a řval a chrochil, Radůz běsnil na tu svou děsně zle vyhlížející kytaru a diktoval do lidí ty svoje arše špunty a bukaky, milovník péčka a slivovice (popř. zaměňte za rum) Bohoušek drtil čtverku obézních strun jako starej profík – však taky starej je – možná že i profík a Jeff hnětal jako zvíře. No zkrátka, jak říkám, byl to náhul a jestli takovéhle sety předvedou za měsíc v Rusku, tak jim Ruslani budou padat k nohám a vrátí se děsně slavní! Uf! Konečně se našel Halbi a já se můžu volně pohybovat. Během 14ti dní mám možnost vidět tuhle bandu už podruhý, a musím uznat, že tady do toho máčkli jak se patří, DR se podařilo rozhycovat dav lidí ještě o 10°C vic než byl do teď, tento večer asi nejlepší kapela a to i přesto že DR byla ( jen ) náhrada za LENG TCH´E , Habošovo uf je na místě, už se těším na společné mini tour s БУТ a děčinským Průjmem.

Po DR nastoupila úderka mixující HC, death, grind a já nevím co ještě – Disfigured Corpse. Ty jsem nikdy nějak extra nemusel, teda alespoň z desky určitě ne, ale zase to, co předvedli loni na Obscínu byla palba jako hovado, takže semnou chvíli cloumala nerozhodnost, jestli se jít občerstvovat a pokračovat v další sérii pitomých keců, nebo zůstat a shlédnout set DC – no nebudu to protahovat, zvítězilo to první, NE NE nový cedé je hodně dobrý a i jejich set byl dost dobrej, ale jak níže píšeš když ten RUM je táááák dobrej, vydržel sem jen půlku a s tím že to bude můj poslední drink sem odešel k občerstvení a koupil si hned dvojitej RUM a trochu coly. Pro ty, kdo na tom byl stejně jako já, jen doplním, že podle fotek z akce teďkom drtí u Disfiguredů kytaru Maru (Purulenti, Have the Munchies), což jsem nevěděl a což je pro mě překvapením. Asi jsem se přece jen měl mrknout aspoň na jeden song, ale když ten rum tak voněl a Halbi u triček tak smutně koukal…

V mezidobí mezi začátkem Disfigured Corpse a začátkem Eardelete se mi podařilo vyžrat na ex asi 2 deci zelené, protože se mi nelíbilo, jak tam s ní Česnek machruje, čím jsem za a) Jana K. nepěkně nasral, takže se urazil a odešel k baru, kde se zdevastoval tak, že jako vždy ozdobil WC S-ka obsahem svého žalud(k)u a za b) přivodil si v kombinaci s tím rumem před tím menší duševní ztroskotanost, kterou, zaplať Turban, rozehnal úvodní rif intra Uchomazače, při kterém jsem už zase vratším krokem směřoval k podiu. No co vám mám vykládat, prostě mazec, bordel, všude kolem běsnící dav a na podiu pětka antropofágů, kteří neměli slitování a zeřezali nás jako žito. Srát na to, že možná zvuk nebyl takový, jaký by mohl být, srát na to, že v jednom songu nějak nefachal mikrák, tohle prostě zabíjelo. Kopta s Virem-B drhli kajtry jako vořech čubku, pokročilý death metalista Burák (tentokráte bez nábojového pásu) zvěřil s basou, že mu málem bylo podium malé a dal by na prdel i svému megavzoru Jeffu Walkerovi, Mísa dával svou kanonádou zapomenout na Iericha více než zřetelně a Paul? Tomu zase lezl z krku žabí výkuch a vepřový ovar jako dycky, takže masáž největší. Jen škoda, že mu nechce Burák pomáhat s backing voxama, když mu lezou z hrdla taky takový pěkný fekály, takovej dvojhlas by myslím byl hodně kvalitní šupou do palice. Všechny hitovky ze „Scalpelogy“ zazněly a já dávám Eardelete deset možných bodů z deseti, protože tohle mě prostě fakt bavilo a zazvěřil jsem si, co mi stárnoucí tělesný aparát dovolil. Jen houšť a ve větších dávkách! Eardelete byli pro mě asi 2 nej toho večera, je pravda, že zvuk byl první 3-4 songy na hovno ale pak se vše jakžtakž srovnalo a byl to mazec jako vždy, co se týče Buráka a vokálu je to opravdu škoda.


To co se dělo po nich už prostě nedám dohromady ať se znažím jak nejvíc to jde, matně si vspomínám že začal do mě padat jeden RedBull s vodkou za druhým že sem i zapomněl, že mám v Humpolci nějaký auto a že musím ještě řídit 120 km do Budweisu...

A protože jsem byl po setu E pěkně vyzvěřený a znovu se o mě začala pokoušet lehká rumová horečka, nepovím vám nic o polských Nuclear Vomit, které předcházela pověst pěkného průseru, protože jsem šel sednout na prdel, napojit se a hodit lehkou schízu z toho, že mi někdo ukradnul oblečení, které jsem si já magor sám před několika okamžiky hodil do backstage. (Znovu děkuji tomu zmrdovi, co mi v Šupleti ukradnul mikinu, díky němuž teďkom zažívám tyhle děsuplné stavy a permanentní strach o své svršky!) Jak jsem byl na tuhle bandu zvědavý, tak jsem byl ožralý a neschopný, ale prý jsem opravdu o nic nepřišel, protože to prý byl opravdu nesmysl a průser a Páňa dal celé kritice nakonec korunu tím, když se prý vyjádřil o zpěvní technice vtahováků jednoho z vokalistů: „Tohle je jenom nějaký štěbetání, nebo co…“ Takže nezbývá, než počkat na nějakou další akci, kde se budou NV vyskytovat, abych se mohl přesvědčit, jestli tomu opravdu tak je anebo není.

No a pak už se z podia začaly linout zvuky didžérida a ladění podstupovala ostravská gabba formace BBYB. Ty už jsem si ujít nenechal, zmobilizoval síly a hned v první řadě očekával ten exkluzivní marast, co jim žeru i s navijákem (ta první řada se mi nakonec vymstila – Kino mě při paření vzal po čele jedním z dredů co má přidělané na masce a byla to šupa, jako by mě někdo jebl po kebuli gumovým pendrekem, až jsem z toho málem vystřízlivěl a několikahodinové snažení tak skoro přišlo vniveč). A taky že jo, kluci a holky, tohle můžu, tohle musím, tohle prostě žeru! Od Báby jsem snad ještě neviděl špatný set (teda ono jich zatím tolik nebylo) a i tentokrát mě tahle čtverka rozhodila sandál úplně ultimátně. Všechny pecky z Debbybutu, které měli přijít na přetřes, přišli a to v tak zběsilém podání, že i ti nejzavilejší odpůrci cyber-grindu (jako třeba Ťope) museli uznat, že to bylo super, natož my, gabberníci nejzapřísáhlejší. Bobátko se už dělí s Kinem o vokální party takřka půl na půl, takže když zrovna nehouká do té své australské roury, tak běsní po podiu v nejroztodivnějších kreacích a řve do micu, Biograf točí dredama a blije o sto péro, Šusta nabuzený Absinthem drápe struny jako tygr nebohého domorodce a Kacid si tam tak v klidu mixuje ty smyčky, samply a ruchozvuky – což všechno dohromady vytváří obraz i zvukový podklad k totální apokalypse, kdy zlí půjdou do pekla a dobří do řiti. A nejen já jsem byl nadšen, páč si publikum několikrát hlasitě zařvalo o přídavek a Báby rády přidaly pár štychů a jako úplné finále daly cover od Libido Airbag a to už byla poslední rána z milosti.

Tak a po BBYB už následoval poslední akt večera (nebo spíš už rána) a to výše zmínění Choked By Own Vomits. A světe div se, všichni členové tohohle fekálního komanda se ukázali býti ve stavu poměrně koncentrovaném a tak bez ostychu začali do lidí valit ty svoje tupa umca fekál dechovky. Vůbec nevadilo, že Džízrovy bicí zněly kapu čvachtavě a že se hrálo jen s jedním pádlem (Pavlovi se totiž nějak nedařilo zprovoznit svoji kajtru, kvůli problémům s bednou a vzhledem k tomu, že na to v časnou hodinu už trošku kašlal jak on, tak i zvukař, tak se nakonec chopil jen mikrofonu a vzal na svá bedra jen vokální party) a že Filip ke konci setu přerval strunu, takže jeden song odehrála jen Květákova kytara s bicími. I tak to byla neskutečná paráda a chlapi mají můj nehynoucí obdiv za to, jak se dokázali během večera vymanit ze zajetí toho zlého alkoholového démona a s jakou razancí odehráli svůj set. Pavel třepal dredama a chrochtil, Květák trsal a chrochtil, Filip trsal a nechrochtil a Džízr tupal a kapánek se potil a lidi, kterých i přes tu pokročilou dobu ještě v klubu zůstalo dost, hrozili, kývali, pařili a vůbec si to náramně užívali. A tak ta půlhodinka utekla jako voda a najednou přítmí v sále vystřídalo světlo a zazvonil zvonec a diskošky byl konec…

No a my vespol jsme se nějakým způsobem nasoukali do busu a cestou necestou k Humpolci kde sem nasednul do svého auta a jel směr Budweis což nebyla až taková prdel, protože kdybych potkal nějaký policajtí tak mohla bejt docela sranda, příjezd domů, spánek až do pozdního odpoledne.
Poděkování si samozřejmě opět zaslouží (Markéta - pardon) Marsela za perfektní akci, Ganay za odvoz a v neposlední řadě Fruko Schulz JH jako vždy.

My sebrali Pitrise, který se vysypal po tom, co na hajzlu spadnul a rozřízl si o jakési střepy ruku (bóže, já mám kamarády…), rozloučili se zbytkem osazenstva, naskládali se do taxálu a hurá na nádraží, kde jsme prolezli asi tři nonstopky, spali, pili pivo, spali a pili pivo – jenže to už je jiný příběh, který sem snad ani nepatří. Jen dodám, že doma jsem byl o půl 8 ráno, vytřepaný jako Startky a že jsem byl celou neděli úplně mimózní a pondělní ráno v práci pro mě bylo malým soukromým peklem. Ale stálo to za to!
No a něco na závěr? Opět prvotřídní akce, na jaké se rádo a dlouho vzpomíná, víc netřeba blábolit – jen tradiční děkovačka Marcele, všem otrapům, ochlastům a zvířátkům, kapelám a fans za opět skvělou atmosféru, co je dost podobná „Yellow ATM“ (znalí ví…).

SOBOTA 20.11.2010 MOREGORE DISCOTHEQUE 5 Olomouc S-Klub !!! ....... 

http://www.tubera.cz/articles.php?article_id=66

Ráno proběhlo ve znamení klasiky – tj. podávání si kliky od hajzlíku a sprchy, nějaké ty pindy, rozloučení se s Béďou (ten člověk je fakt démon!), návštěva restaurace, návrat pře Kawo, kde měli Pisstolníci cajk, setkání se s Karolec, která s náma absolvovala cenu na Hanou a hurá směr Olomouc. Cesta proběhla v poklidu, veselé příběhy a utahování si z Janka (ten večer strávil hodně času venku, a protože byla ve Slavonicích fakt zima, dostal tam ukrutnou rýmu, ale tak nějak divně, jen na jednu dírku, z které mu celou sobotu teklo jako ženichovi z ocasu, takže kdekoliv byl Janko, byla tam s ním i hromada zasoplených papírových kapesníků nebo hajzlpapíru. A taky ho ta rýma řádně unavila, takže celou cestu ze Slavo do Ol prochrápal ve strnulé poloze na samotce (zadní odloučená sedačka Mugiho auta). No nebudeme to dál rozebírat, ona ta rýma byla spíše jenom „rýma“… Koukni se má milá dozadu, sedí tam papoušek Kokádu…), stejně jako Jirkova veselá mrkvička nám bez problémů ukrátili cestu, takže jsme se ani nenadáli a kolem půl 4 jsme míjeli ceduli Olomouc. Co s načatým odpolednem? Flaťák si prosadil návštěvu Zoo (asi se mu stýskalo po rodině), což teda někteří odsuzovali, nakonec ale byli myslím po zhlédnutí žiraf a žraloků nadšení všichni, což Flaťák shrnul prostou větičkou: „Vidíte piče a to jste sem nechtěli…!“ Pak lehký obídek/sváča v hospodě a hurá do S-klubu, kde se měla konat největší akce tohohle divokého trojpaření – More Gore Diskotheque vol. 4.


Tahle akce byla obsazením tak našláplá, že jen blázen by si ji nechal ujít, protože takovou spoustu pamlsků a pochutin za jeden večer člověk zažije málokdy! V klubu nás přivítala pořadatelka Marcelka, která undrošem fakt žije a proto nám taky připravuje takhle vychytané akcičky, kluci si prohlédli klub, páč tam byli poprvé, (Tak takhle má vypadat klub kde se dělaj akce, hodně mě to překvapilo) vyložili z auta serepetičky a pak už jsme zasedli k pivu a další porci vitamínu T, H a C z krásně baňaté mrkvičky od našeho Jirky (teda krom Ludvajze, ten jenom kofoloval a vitamíny si taky nedal za celý víkend ani jednou) a vyčkávali začátku tohohle zběsilého kolotoče všemožně grindujících seskupení.

Toho se ujala rakouská skvadra ničitelů veverek a vycpavačů zvířátek všeho druhu - Taxidermist, hrající ten nejklasičtější gore-grind ala CBT nebo Gut. A není to věru špatné, míra skočnosti a drtivosti je tak výrazná, jak má být, ale nějak se mi k tomu nehodí ten čistý, byť dost brutální vokál. Myslím, že tvorba Taxidermist přímo volá po zharmonizovaných blitkách a bublancích, které by tomu dodali to správné koření. Takhle mě to po pár skladbách přestalo bavit a ke konci se už paní nuda ozývala dost výrazně – možná, že i díky tomu, že T zahráli poměrně dlouhý set. Mě to teda nebavilo od samotnýho začátku, ale v tý době sem byl úplně někde jinde, právě skrz požití T, H a C. A taky kytarista si mohl odpustit to namachrované chození s kytarou po sále i výčepu, páč mu to krom pár pubošů nikdo nežral. Jo to byl hroznej magor, ale co chcete po sedlákovi z Rakouska. Ale jak říkám, byť s výhradami, nezahráli Taxidermist špatně a na rozjezd to stačilo bohatě.

Druzí nastoupili na prkna znamenající drcení šumperští Critical Madness. Jejich druhé album „Panoptikum“ pro mě bylo po našláplém debutu poměrně velkým zklamáním a tak jsem byl zvědav, jak budou jejich novější tracky znít naživo – kór, když navíc došlo k výměně na kytaráckém postu. No nevím… Ne, že by kluci zahráli špatně, to v žádném případě, ale popravdě, bylo to jedno ze slabších vystoupení, co jsem od nich viděl, nějak mi chyběl takový ten ždibec drajvu k tomu, abych měl chuť pařit pod podiem a trsat a hrozit. A navíc nové fláky (kolem kterých se set motal především) mě prostě nebavili ani naživo, doufám, že se na třetí fošně kluci vycajchnují s daleko lepším materiálem! Takže jsem to v asi půlce setu vzdal a šel pokecat s Halbim, který se dohrkal až z dalekých Severních Čech s distrem a taky trošku zalít útroby pivem, aby bylo při setu Pisstolero co potit. Nevim, nemohu soudit, jelikož jsem požíval vegan guláš a jiné speciality který pro nás připravila MARKÉTA, jé promiňte MARSELA.

No a dámy a pánové, to zase byla jízda, to byl magormazecslizamasakr! Myslím, že první představení Piss na Střední Moravě dopadlo víc než výborně… Janko, který se k večeru dostal z té své rýmy, bassoval, až mu pot stříkal snad i ušima, Ludvajz mlátil do škopků jako pitomý a Flatus svou kajtrou dekapitoval, harmony vokálem dělal z davu pod sebou bandu oligofreních, slintajících stvoření a potil se u toho snad ještě víc jako Janko, takže se mu nepovedlo předsevzetí, že se „nebude vůbec potit, když nemá ty svoje hrací kraťasy, protože je někde ve Slavonicích prochlastal a bude muset být celou dobu v riflích“. Rozhodně nejlepší, nejenergičtější a nejzběsilejší set za celé tři dny. A lidem se to líbilo, chvílemi se strhávalo docela kvalitní pogo a kotýlek, pár maniaků zkoušelo i lehký sdejdždájvink a vůbec bylo vidět, že se lidi baví už od prvních tónů intra „No Rit“. Na jaře zavítají Piss do Olomouce znova, takže doufám, že když už nebude jejich set lepší, bude alespoň stejně kvalitní, jako ten na More Gore. Haleluja! Ano, ano nemohu než souhlasit!!!

No a po Piss-goru byl nastal čas na trošku grind-HC v podání druhé rakouské bandy toho večera – Bastard Peels. Tahle banda mě svou produkcí nijak extra neuchvátila už v Žabčicích, takže jsem dal jen dva tři songy, jestli nenastala nějaká změna a po zjištění, že nenastala, jsem se zdekoval k baru, kde jsem konečně prohodil pár vět s tou bandou ožralů, co s nima obvykle jezdívám na akce a vzhledem k tomu, že už byli skoro všichni zase plní jako sandál, byla to konverzace více než plodná a dozvěděl jsem se za celou dobu asi tolik, že dorazili vlakem… Ale zpátky k BP – jak mě jejich muzika nebere, musím pochválit to, s jakým nasazením do toho chlapi řežou a jak z nich energie prýští na všechny strany a jak je na nich vidět, že si hraní užívají. A lidi pod pódiem skotačili, takže se jim to asi líbilo. Pro mě po Piss (kteří fakt zahráli super) kapelka která to trochu změnila, jejich grind/progress byl prostě výbornej, jen škoda že nemaj solo zpěváka, hra bassáka by byla ještě lepší.

No a pak došlo na hlavní hvězdu večera, polské stars Squash Bowels. Ty jsem naposledy viděl na Bloodshed festu a všechny výtky, které jsem tam k nim měl, se bohužel opakovaly i tentokrát. Za prvé - za nejlepší desky SB považuju „No Mercy“ a „Mass Rotting…“, „Grindvirus“ ani „Love Songs“ už mě neberou, takže půlka setu pro mě songy o ničem, za druhé nynější bubeník nedosahuje ani omylem kvalit Psychoradka, takže chvílemi se dalo vyposlouchat, jak ve starších válech nestíhá, a za třetí nechápu, proč přestal Artur používat harmonizer, když bych jeho vlastní vokály za špičkové a zabijácké opravdu nenazval. A tak pro mě SB hvězdami a vrcholem večera ani tentokrát nebyli a myslím, že už ani nikdy nebudou. Ale abych jen nehanil – na to, že už to jsou v podstatě docela páprdové, tak zahráli taky fest energicky a byť se našlo pár jedinců smýšlejících jako já, tak naprosto drtivá věčna lidí jim ten jejich grindec sežrala i s navijákem a pogo pod podiem dosahovalo kritických hodnot. I pro mě to bylo velký zklamání, zvuk na piču, hra na piču a jak sem se těšil o to větší bylo moje zklamání, no nevim jestli je to dobrá volba na další ročník OEF…

Nu a po Boulích dostali slovo bratia z východu – slovenská grind tlupa Attack Of Rage. Hohoho, ta to bylo panečku úplně jiné kafe! To byl mazec, nášup, námrd, klepačka, hopsačka a zběsilost! Naprosto výborná show, ze které energie stříkala až na protější stěnu, se opírala hlavně o věci z nového CD „Sväté Zlo“, které vyjde u Metal Age co nevidět (doufám), ale i z prvotiny nějaký ten flák zazněl. Kytaráci řezali do kytar, jako by je měli za úkol do 15 minut rozjebat na ohrabky, Hoyas (kterému nemůže Flaťák odpustit, že žere kopřivy a maso ne) udával nemilosrdné tempo a drvil škopky taky, jako by je měl zničit a Lukáš řval, ryčel a ječel a ještě u toho stačil lítat po podiu jako urvaný ze řetězu a skákat jako opičák na gumě. Jen basačka se nějak zbytečně neprojevovala, tak v klidu si tam stála a mastila struny, jako by se nechumelilo. No zkrátka nemá cenu to protahovat, podle mě dali ten večer AoR SB nepěkně na prdel a ukázali jim, jak že se má grind předvádět naživo (píšu jasně „podle mě“ takže běžte s kecama tipu, jaká jsem oháňka do prdele, dík…!). No i podle mě, AOR byla jednoznačně nej kapela večera a vo tom žádná, a i nová bassačka to dala nejevo když sem jí viděl poprvé při hraní pařit.

Tak a po klasickém, sociálně kriticky orientovaném grindu zase přišla na řadu trocha toho goru, v podání DEoAG. Napsat k nim můžu vlastně to samé co k Pisstoleru, taky podle mě v Olomouci předvedli nejlepší výkon za celé tři dny. A na to, že to byl poslední gig pro Malého Johna v Bouchlé Zadnici, tak to nebylo vůbec poznat, myslím, že si to kluk náš malá, zlatá, slovenská, užil stejně jako zbytek kapely a jsem proto moc rád, že jeho odchod z grupy proběhl takhle v klidu a kamarádsky, bez zbytečných emocí a plivání jedu na všechny strany – takhle kdyby to šlo vždycky… Jinak kluci zahráli zase všechny svoje pecky a Woko, kterej se už aspoň naučil nazpaměť a pořádně názvy skladeb, zmršil pro změnu zase aspoň jméno organizátorky a místo Marcele poděkoval pěkně nahlas Markétě. A taky díky "Liborovi" místo "Ludvikovi" Malé faux-pa, že ano… Na dva songy doletěl na podium s Deaoágama zaryčet taky Paul (Eardelete), a jeho vetřelčí vokály v kombinaci s Woko chrochtama zněly velice zajímavě! Jinak nemám, co bych dodal. Vlastně ano - A děkuji DEoAG za věnování nejlepšího songu, co kdy zahráli – cover verze Blood Duster, mé osobě…


A pak už poslední grupa večera (nevím, proč je Marcela vždycky zařadí až na konec, asi je trošku masochistka a ráda se mučí tím, jak pozoruje, jak se panáčci pomalu ale jistě ožírají a jen bůh tak ví, jestli budou vůbec schopní zahrát) – Oros. Jen ve dvou, protože Citron má jakési vážnější zdravotní komplikace, takže Ujo drtil namísto šesti jen čtyři struny, předvedli (jak jinak) super funny gore show, která mě prostě pobavila na výbornou. Klasická intra o mravenečcích, plynu, cibuli a jiných záludnostech života, ty kurva vyjebaná a prosté, ale maximálně účelné popěvky, které bych nazval přímo esencí gore-grindu. Automat udával takt a Ujo s Petěm hnětli jako smyslů zbavení. Lepší tečku za fest vydařenou akcí (vydařeným čtvrtko-víkendem) jsem si ani nemohl přát. Po pár přídavcích, kdy s Oros zapěli taky Merry a Marsela, pohasla světla a byl konec a zvonec…

Co se týče zvuku a světel, tak tyto aspekty MoreGore byly myslím celý večer více než uspokojivé, stejně jako návštěvnost, takže myslím, že mohli být spokojení úplně všichni – jak kapely, tak Marsela, tak všichni návštěvníci. Doufám, že se na pětce sejdeme zase v tak hojném počtu a zase tam vytvoříme takovej chlív, jako tentokrát!!!

Nezbytné rozloučení se všemi přítomnými a pak už jen hurá domů, neboť baterie mého těla po těch třech dnech plných kalby, goru a super zábavy se super partou si už žádala neodbytně dobití alespoň 12 hodinami nerušeného spánku. Dobrou noc a mějte mě rádi, jak by řekla Dášeňka.
No, a kdybych měl celou tuhle tour po krajinách českých a moravských nějak shrnou, stačili by mi bez problémů dvě slova: VYNIKAJÍCÍ A GENITÁLNÍ!!! A příště zase!!!
Já bych chtěl tímto také poděkovat všem zúčastněným za prdel, srandu, Habošu tobě děkuji za prohlídku tvojich žiraf, všem barmanům, hostinským, pokojským atd. no prostě fšem… Jo a v neposlední řadě FRUKO SCHULZ Jindřichův Hradec…

AUTOŘI TEXTU: ZÁKLAD - HABOŠ / DOPLŇKY - MUGI / PÁR POZNÁMEK - TURBAN